Rudá část pouště Tatacoa působí přeci jen o něco víc unikátně, než její šedá sestra. Cesta mezi oběma pouštěmi nám zabrala asi dvě hodiny na ostrém slunci, takže když se konečně na obzoru ukázaly zarudlé vrcholky, nemohli jsme se dočkat až spočineme v jejich stínu.