Chocolate hills byla jedna z hlavních plánovaných zastávek na Boholu s předsevzetím, že si na jeden neturistickej bonbon vylezeme. Když jsme objeli 3 kopce a zjistili, že jsou skoro do poloviny zarostlý hustou džunglí, přešel nás úsměv a taky trošku i nadšení jít nahoru? teda, abych byla přesná, mě uplně přešlo nadšení jít nahoru. Jasně jsem viděla, jak na mě skáčou pod prvním stromem kobry a tarantule a taky že mě určitě pokouše nejjedovatější stonožka na světě? Tomáše ale moje hororový scény nepřesvědčili a chtěl jít na obhlídku. Kupodivu jsme se na první pokus dostali celkem daleko a možná bychom to i celý vyšli, kdybych nezahlídla a málem nešlápla na obří housenku, která lezla schovaná pod listím! Když říkám obří, tak myslím fakt obří a strašně hnusná! Opancéřovaná nebo co? Začala jsem natahovat, běžela co mi nohy stačili zpátky a u toho prohledávala kalhotky, ponožky a jiný skulinky, kam by mi mohlo něco zalézt? v zápalu prohlížení se Tomáš zdekoval a po chvíli přichází s neznámým pánem s mačetou v ruce, za nimi běží tři děcka (asi jeho) a on mi vítězoslavně oznamuje, že půjdou s námi a pán proseká cestu. Jako upřímně jsem na něj chtěla začít ječet, že se asi uplně p....l, ale když přede mnou stáli ty 3 malý vysmátý děti připravený jít nahoru v žabkách, tak mi bylo trochu trapně? jinak prý to byl taky jejich první výšlap na jeden z kopečků a to přitom hned pod nimi bydlí, tak snad mají alespoň díky nám malej zážitek:)) dolů jsme šli už rozděleně, my zůstávali o něco déle. Tomáš se pak ještě nezapomněl skutálet pár metrů z kopce, takže sedřená ruka, noha, bok, ale jinak good. A jedna důležitá informace na závěr, ta obludná housenka nebyla nebezpečná říkal pán, takže drama zbytečný, ale co už? No a další skvělá vzpomínka saved?