"Dobré ráno na Preikestolenu" Byla zima, hodně velká zima. Jak už jsem napsal v minulém příspěvku tak nějak omylem se mi podařilo si rozbít zip u stanu, takže noc byla skutečně velice chladná. Alespoň mě to vykopalo dřív ze stanu. Obloha byla zamračená a kolem nás ponurá atmosféra. Oblékli jsme se tedy vzali foťáky a vypravili se opět k kazatelně. Tentokrát na vyhlídku nad ni. Tam už byla připravená v řádce skupinka fotografů dolaďující poslední přípravy na kýžený východ. Ten byl, však toho dne velmi nejistý, až do poslední chvilky jsme nevěděli co se bude dít a jestli bude vůbec něco vidět přes oblohu plnou šedých mraků. Nakonec jsme se přeci jen dočkali. Za jasné oblohy by toho bylo vidět asi víc ale i tak se nám naskytla překrásná scenérie. Celý útes se na malinkou chvilku zbarvil do oranžova a nechal se osvítit paprsky ranního slunce probíjející si svou cestu skrz závoj mraků. Na malou chvilku ztichly všechny ruchy a jediné co se ozývalo bylo cvakání závěrek fotoaparátů. Všichni se tu navzájem respektovali a nikdo nebránil druhému v záběru. Dokonce se ani na ten malý moment nikdo neodvážil na kazatelnu vstoupit, aby zůstala právě tak čistá a bez lidí jako tu stojí po generace. Follow me to Norway